O kině
Historie a současnost Kina Kopřivnice
Historie kina v Kopřivnici je úzce spjata s proměnami společenského života města i s vývojem filmových technologií. Od prvních projekcí v meziválečném období přes éru klasických biografů až po dnešní moderní digitální a laserové kino představuje kopřivnická kinematografie kontinuální součást kulturní identity města.
Počátky filmového promítání
Dne 1. ledna 1922 získaly dělnické organizace spolkový dům tím, že nově utvořené Družstvo Lidového domu zakoupilo od pana Kuchaře hotel „Moravia“, který přejmenovalo na „Lidový dům“. Zdrojem příjmů družstva bylo provozování hostinské koncese, pronajímání sálu s jevištěm, který byl v Kopřivnici jeden z největších, a od roku 1923 také výnos kina, které bylo provozováno na základě udělení licence.
V té době byly už ve městě v provozu dvě kina. Kino „Bio-Sokol“ v Sokolovně (dnešní budova zimního stadionu) a druhé, mnohem mladší kino „Lido-Bio“ v Moravii (v Lidovém domě). V 50. letech obě kina – „Lidové“ i „Sokol“ – hrála obvyklým způsobem: první denně kromě úterka, druhé pouze dvakrát týdně, a to v sobotu a v neděli. Kinosál v Sokolovně měl kapacitu 550 míst, ale nebyl využíván jen k promítání filmů; hrávalo se zde také divadlo a konaly se různé besedy a přednášky.
Kino Mír a technický vývoj projekce
V polovině 60. let bylo kino „Sokol“ zrušeno a v provozu zůstalo pouze kino „Lidové“ s kapacitou sálu 297 sedadel, které bylo v roce 1965 přejmenováno na kino „Mír“. Zpočátku se v „Lidovém“ kině promítaly krátké černobílé filmy, později se objevily celovečerní barevné snímky. První české barevné filmy se začaly promítat od roku 1953, například Návštěva z oblak nebo Hudba z Marsu.
Skladba hraných filmů v měsíci byla přesně určena a jednalo se převážně o produkci socialistických zemí. Pravidelně ve středu odpoledne byly na programu dětské filmy. V roce 1965 se v kině začaly objevovat širokoúhlé filmy, mezi první patřil mimo jiné velmi populární snímek Vinnetou a další tituly jako Synové velké medvědice, Spartakus, Old Shatterhand nebo Faraón.
Technické vybavení kina tvořily německé promítací stroje na hořlavý film ERNEMANN 2, kde se svítilo uhlíkovými tyčinkami, rozjezd se prováděl ručně klikou a zvuk nebyl zabudovaný ve stroji, ale pouštěl se z jiného zařízení a prolínal se s obrazem. Později se začaly používat stroje ERNEMANN 4, které již byly vybaveny elektrickým rozjezdem a uhlíkovou obloukovou lampou.
Rekonstrukce kina
Od roku 1960 bylo kino z důvodu provádění rekonstrukce uzavřeno. Při jeho znovuotevření dne 6. října 1962 se mohli návštěvníci těšit na zdokonalené zařízení: zavedení výkonnějších objektivů, rozšířené promítací plátno, zvětšený sklon podlahy a dřevěné obložení sálu, které výrazně zlepšilo akustiku. Byla zřízena nová šatna a postaveny toalety, které v původním kině chyběly. Upustilo se od původního vytápění lokální pecí a začalo se používat teplovzdušné topení.
V 70. letech přišly na řadu mnohem modernější promítací stroje MEOPTONY již na nehořlavý film se zvukem zabudovaným přímo ve stroji. Nejmodernější promítací stroje měly tři dalekohledy a využívaly xenonové výbojky. Návštěvnost kina byla poměrně vysoká a pohybovala se mezi 70 až 90 tisíci diváky ročně.
Od roku 1982 patřila všechna kina pod Okresní správu kin v Novém Jičíně. Poslední inovace, ke které v kině „Mír“ došlo, proběhla v roce 1984, kdy byla pro větší pohodlí diváků vyměněna stará dřevěná sklápěcí sedadla za polstrovaná. Od roku 1989 patřilo kino opět městu, které ho pronajímalo soukromému provozovateli.
Úpadek klasických kin a konec kina Mír
V 90. letech, kdy televize začala nabízet více programů a na trhu se objevily do té doby těžko dostupné videopřehrávače a půjčovny kazet, nastal velký pokles návštěvnosti a celkový úpadek kin. Velký vliv na prudkém snížení měl i nárůst cen vstupného téměř o 150 %. Dne 9. října 1997 se v kině „Mír“ uskutečnilo poslední filmové představení.
Otevření nového kina v Kulturním domě (1997)
Novodobá historie kopřivnické kinematografie se začala psát dne 10. října 1997, kdy bylo po ukončení provozu kina Mír otevřeno nové kino v budově Kulturního domu v centru města. Prvním promítaným filmem byl snímek Mela Gibsona Statečné srdce, který symbolicky zahájil novou etapu filmové kultury v Kopřivnici. Nové kino bylo koncipováno jako moderní širokoúhlý kinosál s důrazem na kvalitní akustiku a komfort diváků. Sál byl klimatizovaný a částečně bezbariérově přístupný, základní kapacita činila 155 sedadel spolu s deseti místy určených pro vozíčkáře s doprovodem, přičemž kapacitu se kapacita navyšovala v případě potřeby o dalších dvanáct sedadel, ty však nebyly příliš komfortní. Technické vybavení kina odpovídalo na svou dobu vysokému standardu. Promítání zajišťovaly dva projektory MEO 5XB vybavené xenonovými výbojkami a bezpečnostními prvky umožňujícími automatické zastavení zvuku, obrazu i celého stroje při přerušení filmového pásu. Zvukový systém byl nastaven na standard Dolby Stereo A a v průběhu dalších let prošel postupnými modernizacemi vedoucími k digitálnímu standardu Dolby Digital. Kino bylo od svého vzniku majetkem města Kopřivnice a po určitou dobu bylo pronajímáno soukromým provozovatelům.
Digitalizace a zavedení 3D projekce (2010)
Dalším zásadním technologickým milníkem se stal rok 2010, kdy kino prošlo komplexní digitalizací projekční technologie. Modernizaci předcházela první etapa realizovaná přibližně o rok dříve, během níž byla modernizována zvuková aparatura a provedena výměna promítacího plátna. Původní plátno o rozměrech přibližně šest metrů na výšku a necelých osm metrů na délku bylo nahrazeno novým plastovým plátnem o rozměrech deset metrů na délku a čtyři metry na výšku, čímž se výrazně zvětšila promítací plocha. V souvislosti s tím byly vyměněny také objektivy v promítacích strojích, aby odpovídaly nové projekční ploše.
Modernizace zahrnovala rovněž výměnu hlavních reprosoustav umístěných za promítacím plátnem, které do té doby neodpovídaly výkonovým požadavkům digitální projekce. Projekt digitalizace byl realizován za podpory města Kopřivnice a Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a jeho celková hodnota dosahovala několika milionů korun. Kino bylo nově vybaveno digitálním projektorem NEC NC3200S, kinoserverem Doremi 2K4 a 3D systémem Dolby, díky čemuž se stalo prvním plně digitalizovaným kinem na Novojičínsku. Digitalizace znamenala zásadní změnu nejen v kvalitě obrazu a zvuku, ale i v dramaturgických možnostech – kino mohlo nově uvádět premiérové tituly bez několikaměsíčního zpoždění a nabídnout divákům atraktivní projekce ve 3D formátu.
Vznik Kulturního domu Kopřivnice a další rozvoj (od roku 2012)
V červnu roku 2012 vznikla příspěvková organizace města Kulturní dům Kopřivnice, která sjednotila správu významných kulturních institucí ve městě. Od tohoto období postupně přecházelo kino k názvu Kino Kopřivnice a stalo se součástí širší kulturní infrastruktury společně s kulturním domem, městskou knihovnou a informačním centrem.
Redigitalizace a laserová projekce (2020)
Dalším významným technologickým milníkem byla redigitalizace realizovaná v roce 2020. Kino Kopřivnice využilo období pandemické odstávky k modernizaci projekční technologie, která nahradila původní digitální zařízení z roku 2010. Integrátorská společnost instalovala do projekční kabiny RGB laserový projektor Barco SP4K-12C s mediablokem Barco ICMP-X Alchemy. Laserový zdroj projekčního světla přinesl vyšší stabilitu obrazu, širší barevné spektrum a energetickou efektivitu provozu. Pro zachování oblíbených 3D projekcí byl instalován polarizační systém DepthQ s aktivním filtrem umístěným před objektivem projektoru. V souvislosti s redigitalizací bylo rovněž vyměněno projekční plátno za plátno Harkness PWT for RealD (gain 1,4), které je optimalizováno pro laserovou projekci a minimalizaci vizuálních artefaktů, například efektu hotspot nebo laserového třpytu.
Zvukový systém Dolby Surround 7.1 zůstal zachován a nadále využívá audioprocesor Dolby CP750.
Proměna vlastnických vztahů a současné provozní podmínky
Další významnou změnou novodobé historie kina byla proměna vlastnických vztahů k budově kulturního domu, v níž se kino nachází. Proces převodu objektu, který byl dlouhodobě spojen s městskou kulturní infrastrukturou, byl zahájen v roce 2024 a vedl k přechodu budovy do vlastnictví Moravskoslezského kraje. Kino Kopřivnice tak začalo fungovat v nájemních prostorách, což představovalo nový model provozu oproti předchozím obdobím, kdy bylo kino pevně spojeno s městským majetkem. Tato změna znamenala především administrativní a provozní transformaci, nikoli však přerušení kontinuity kulturní činnosti. Kino zůstalo nedílnou součástí kulturního života města a nadále plnilo svou roli regionálního centra filmové kultury. Provoz v nájemním režimu zároveň zdůraznil potřebu dlouhodobého strategického plánování technických investic a modernizace, aby bylo možné udržet konkurenceschopnost kina v prostředí rychle se proměňující audiovizuální distribuce. Dalším krokem v rámci novodobého vývoje byla změna adresy provozovatele, kdy došlo v roce 2025 k přejmenování adresy z původního označení Obránců míru 368/1a na Nové náměstí 368/1. Tato změna reflektovala urbanistické a organizační úpravy předprostoru Kulturního domu Kopřivnice.
Navzdory těmto změnám si Kino Kopřivnice zachovalo svou identitu komunitního kina s více než stoletou tradicí promítání ve městě. Současná podoba kina tak představuje spojení historického dědictví, technologického vývoje i proměn institucionálního a majetkového zázemí.